O Trollingu: Trollím, trollíš, trollíme!

Popularita „nachytávek“ cizího neštěstí, cizí trapnosti a cizí „debility“ je enormní. Ironické komentáře, potutelnost, výsměch a views na jedné straně. A radikálnost, moralizování, bezradnost a militantnost na straně druhé. Už Rychlé Šípy věděly, že když jednou budete předstírat, že se topíte, podruhé už Vám napomoc – když to skutečně budete potřebovat – lidé příliš ochotně nepřispěchají.

Přestáváme se orientovat v tom, co je autentické a co je Trolling / Pranking

Zatímco Prank je završen oním „It’s a prank, bro‘!“, trolling své trollení nepřiznává, odkrytím by ztratil. Trollové zesměšňují a dělají si legraci ze šablonovitosti názorových skupin a jejích argumentační a lexikální předvídatelnosti, kterou více či méně umně sofistikovaně imitují a vyvolávají rozruch/buzz.

All I Wanna Do Is Have Some Fun

Nezasvěcený uživatel při naražení na „nový“ obsah má problém zorientovat se ve způsobu virtuální komunikace dané komunity. Obtížně rozezná, zda se jedná o místní vtip, folklór, zda jde o recesi, trollování, upřímnou konverzaci nebo kombinaci všech těchto přístupů. Je zmaten.

Problém nastává tehdy, když by jeden chtěl vydolovat jakoukoliv „negaučovou, nevirtuální“ aktivitu od těch, kteří se raději odějí do ponižování, zesměšňování, zlehčování, a ironizace události, osobnosti nebo tématu. Tito škodolibí posměváčci jsou díky virtuální vzdálenosti „ceněnými“ trolly a leckdy i idoly. Pravděpodobně. Někdy jde o „reálného“ ideologicky motivovaného z vlastního přesvědčení reagujícího „dobrého člověka“ nebo trolla „z povolání“.

To jako fakt?

Tito lidé rozbijí jakoukoliv diskuzi. Zlehči, zdiskreditují, ostrakizují a zneváží libovolnou událost, téma nebo osobnost či autoritu. Vágními prohlášeními, argumentací ad hominem – tedy osobními útoky, přivedou do krajnosti a extrému libovolnou myšlenkovou konstrukci. Potenciální kritiku jejich činnosti zúčastněnými pojmenují vágními zaklínadly typu „puritán, nevzdělanec, konspirační teoretik“ a oblíbeným ‚Hejtr‘ nebo inside označeními pro danou oblast („manipulátor, propagandista, demagog, bolševik atd.) Úsměvné je, že tato pojmenování by přiléhala právě jejich činnosti. Jde ve virtuální komunikaci o v praxi uplatňované techniky manipulace (viz Arthur Shoppenhauer – Jak vyhrát každou při dovolenými i nedovolenými prostředky).

Pokud takového člověka upozorníte na jeho aktivitu, on vědom si podpory jeho „followers“ a „crew“ a aktuálního většinového „souhlasu“ s tím, co dělá, označí právě Vás tím, co mu vytýkáte. Ne nepodobně přistihnutému dítěti argumentujícím „To já ne. To Ty!“

Představme si přitom, jak konstruktivně by mohla jejich intelektuální aktivita být využita, byla-li by směřována pozitivně.

Pranky. Nachytávky. „Sociální experimenty“. Trolling.

Všechny tyto aktivity budou přes očividnou aktuální popularitu a rozšíření a (neškodnou) zábavu mít na společnost ve výsledku stejný efekt jaký mělo explicitní násilí a explicitní pornografie v minulosti. Totiž toleranci, akceptaci a přijetí tohoto fenoménu společností jako naprosto normálního (vždyť v něm vyrůstá od dětství). Člověk si pomalu zvyká na anglosaský žánr vražd, násilí a porna – aplikovaný v masmédiích. Dojde k tzv. desensitivizaci – znecitlivění, zhrubnutí, emotivnímu chladu, otupělému svědomí. Laxnosti a nezájmu k zaujetí stanoviska a názoru k události – (Nechceme být vysmáni). Bude nám TO (vše) ‚jedno‘. Podsunuté východisko je trollovat, abych nebyl trollován nebo s trolly/prankstery sympatizovat a je následovat.

 „Podivuji se nad lidmi, kteří se ještě vůbec nad něčím podivují“

Explicitní extrémní násilí, absurdní jednání, hrubá vulgarita – něco, co by vědomí vůbec nepřijalo, když je tomu vystaveno periodicky od nejnižšího věku (třebaže ve virtuální formě) dlouhodobě, aby to vůbec vydrželo – otupí, odsune do podvědomí a začne brát jako normální. A nenormální je najednou na to poukazovat. Krajní prankování taktéž (byť je ve videích často „staged“) se stane běžnou součástí každodenního života. Trolling rovněž. Dětská nezáludnost, přímost a opravdovost rozplyne se mnohem dříve než by musela a měla.

„Znáte dnes ještě nějaké dítě, které se opravdu chová jako dítě?“ Jiří Kozler, CsC.

Laškování, ironie, (studentská) recese je out. Šokování, nebezpečí, nepatřičnost, ohrožení, strach o život aneb „Come on! It’s a prank, bro‘!“

Pranky a trolling budou eskalovat a prorůstat do oblastí dříve nemyslitelných. Pozvolné posouvání hranic, salámová metoda, okna Overtona. Kdo by řešil „důsledky“ – Žijeme přeci jen jednou. Užijme si to.

„Přijdete domů a manželka Vám Inflagranti řekne: „To je prank! Já jsem ve skutečnosti tady s Járou, to manželství byl „sociální experiment“, trval deset let.. Z některých témat je ošidné dělat si legraci (Satirické časopisy by mohly vyprávět).

A odkud se vůbec bere ta potřeba takovéhoto druhu „zábavy“? Pomineme-li nevědomé následování trendu hype „kultury prankování“ zaručující buzz, potenciální success a views a touhu po novosti. Není to náhodou jenom substitut za chybějící prvek vnitřního klidu, který chceme ošálit vnějškovým vzrušením? A co ten, koho prankujeme, proč to děláme? Není to chybějící respekt vůči němu?

Společnost je zprankizovaná, protrollovaná, zhejtovaná, rozdělená a aby to vydržela, tak se tomu směje. Cimrmaní a Švejkovskou kulturou vychovaná česká společnost v tom ještě navíc spatřuje ctnost a zdravý „český naturel“.

„Zesměšněné násilí, zlo a hrozba nepřestane být hrozbou, jenom pozornost a ostražitost vůči nim rapidně klesá“ Jiří Kozler, CsC.

Někteří lidé, kteří určitou optikou mohou vypadat jako suchopárci pro svůj nedostatek smyslu pro humor, jen mohou za humor považovat něco jiného. Stejně jako se někdo šlehá bičem, a druhý lehkou erotiku považuje za mnohem vzrušivější než hard core porno. Dalo by se říci: „Proti gustu žádný dišputát“. Ve skutečnosti však jedna skupina bude trollována druhou. Ta liberální se usvědčí z vlastní neliberálnosti pro nedostatek liberality vůči té, kterou trolluje.

„I satira způsobuje formování informačního pole, otázkou zůstává v čí prospěch?“ Jiří Kozler, CsC.

Trollingem k Successu

Pomalu si fenoménu recese, sarkasmu, trollení a vzrušující nepredikovatelnosti emotivního přijetí respondenta začínají všímat i marketéři. Konec konců i oni vyrostli na sociálních sítích a do značné míry je pomáhali formovat. Můžeme tedy očekávat ještě větší hype a nárůst „jakože původně se tvářících projektů“, „jakože vážně míněných pořadů“ a podporování a identifikaci značek s „trollícím spiritem“. Je IN a je oceňován – vyvolává views, buzz a šum. Co na tom, že značka je propírána ve flame warech. V trollení vyrostlý konzument spolkne i chymerický mýtus, že „I špatná reklama je reklama“ a bude Brand, který se „sníží“ k trollení, považovat „za svůj“. Tak jako (konečně) přijal guerilla, viral a neuro marketing.

Umětrollec (Prankovocateur)

Umění je součástí naší celkové kultury. Kultura je předpokladem morálky (správné či nesprávné), tudíž je na vyšší prioritě, než třeba ekonomika. Jestli říkáme, že kultura je odrazem stavu společnosti, tak umění jako takové předurčuje, programuje budoucí kulturu a stav naší společnosti. A v tomto programování právě vede výtvarné umění, protože se dá snadněji okecat. A kvůli tomu „okecání“ se připravuje tým „odborníků“ z řad kritiků umění, který vám vnutí pohled na to či oné dílo a zároveň prohlásí, že pokud to nevidíte tak jako oni (autority), že jste tupec, analfabet a ničemu nerozumíte. Prosadit pokřivený pohled na umění je mnohem snazší ve výtvarném umění než třeba v hudbě nebo ještě hůř v tanci (třeba baletu), kdy nějaká „autorita“ těžko může někoho přesvědčit, že tlusté, staré a zkriplovatělé baletky jsou to pravé ořechové, co se nám musí líbit. Ale pokecat u „kriplovského“ obrazu a nalézt v něm „hlubší smysl“ školená osoba může velmi snadno. Proto ve výtvarném umění dnes vidíme největší pokles.

prof. Andrij Šáris, divadelní kritik

Provokatéři „Myslím to dobře“ aneb „Nemůžu se na to jen tak dál dívat“ aneb „Podívejte, jak jsou trapní“

Na popularitě nabývající „spontánně vzniklé“ webové platformy a skupiny na sociálních sítích přes svůj recesistický náboj budou (pokud již dávno nejsou) využívány pro tzv. „politický odstřel“ a mediální zesměšnění „nežádoucích“ prvků, tendencí, trendů a osobností. Ideologické vedení autorů a správců stránek je uskutečňováno kulturní podmíněností a bezstrukturním řízením v podobě tzv. nepsaného komunitního (světo)názoru, který je citelný, znatelný, autory a komunitou vnímaný/vyciťovaný, nicméně explicitně většinou neformulovaný. „Nevíme, jak je to správně, ale víme, CO je špatně. A co by se MĚLO.“

Zpětná vazba je nejen odmítána, ale zavrhována, ta kritická nenáviděna, potlačována a nepochopena. „Všichni přece máme právo na své „sebeurčení“, byť by to představovalo pozurážení, pomluvy, pošpinění a znevážení ostatních.“

Kritik je hejtr. Konstruktivní kritika je potlačena a simulována absolutním kverulantstvím, trollingem, který sám o sobě je nekonstruktivní. Zacyklenost trollování tak není nepodobna španělsko-anglické konspiraci v alžbětiánské Anglii, kdy nikdy nikdo nevěděl, zda nemá co dočinění s dvojnásobným nebo trojnásobným spiklencem. Holt se může (a pravděpodobně taky stane), že když někoho trollujete, prankujete či uvrháváte do větších či menších sociálních experimentů, na konci zjistíte, že jste součástí mnohem většího sociálního experimentu, ve kterém jste sehráli roli ne/užitečných statistů.

Ono když někdo jinému z různých motivů pro různé účely jámu kopá, zpravidla do ní také často sám padá.

Pokud v humoru není míra, stane se trapným

V pitvoření a trapnosti vyrostlá generace, která má pocit, že Silvestrovské estrády, televarieté a oldschoolové divadlo je cosi překonaného (třeba ano), pochopitelně za zábavu bude ono pitvoření a vyčpělou prázdnou křečovitost považovat. Společně s kanadskými žertíky, které přerostly v o život jdoucí pranky. Společně s freak show posměvačstvím („zmrdstvím“), challengemi, trollením, light či hard šikanou a škodolibostí nad cizím neštěstím. Společně s prázdným, ale hlasitým a barevným „šokujícím“ videoobsahem. Musí se v tom vykoupat sama, zjistit, že „Kde nic není, ani smrt nebere“ (Nothing from nothing leaves nothing).

A může předstírat, že neumětelství je zvládnutím disciplíny, že hlupák a primitiv jen hlupství předstírá. Musí si projít uvědoměním, že hraní na falešné struny, byť je označeno za „děsně cool“ a „na pána!“ je pořád jenom falešným hraním na nenaladěný nástroj, sebeklamem. Až to pochopí, vezme za vděk tím dříve zavrhovaným a vysmívaným Obyčejným.

„Nehledám hloubku, kde žádná není, ani špínu, která čistou vodu v bláto změní.“ Defuckto – Už Vím

Míra předstírání, herectví a showmanshipu je – dnes, kdy je každý potenciálním (vlivem bezprecedentní dostupnosti technologií) mediálním tvůrcem – dalo by se říci – určujícím faktorem úspěchu. Jenže i herec musí jít po představení domů. Odpočinout si do opravdovosti. Ta už tam však na něj dnes už vůbec čekat nemusí.

-cerm-