Dokážete přestat referovat o tom, co děláte? V podstatě stojíte před dvěma volbami. Můžete buď
- Referovat o Vašich názorech na svět a na život nebo
- Žít podle toho, co považujete za nejúčelnější (a dále to prohlubovat)
Znáte ve svém okruhu – jistě – a mediálním prostředí mnoho lidí, kteří mají setrvačnou potřebu, která se stala automatickou závislostí, nepřetržitě informovat o tom, co dělají, jak smýšlejí, „co dělat“, a jak smýšlet „byste měli Vy“.
„Be Yourself, because everyone else is already taken.“ Oscar Wilde
Virtuální já, které vytvářejí a přiživují, už není jen reflexí jejich aktivity, ale umělým dvojníkem – někým jiným, s kterým se ztotožnili. Olajkovaný a zpětnovazebný dojem, který získali, je vede k produkci intenzivnějšího a ještě „barevně atraktivnějšího“ obsahu.
Už to ale není jen zápis a zaznamenání/reference o tom, co „běžně mimochodem dělám“, co považuji za významné, ale jejich počínání je založeno a podmíněno intenzitou přijetí – dělají to právě pro odezvu u „publika“ samotnou. „To se bude líbit.“ „To je atraktivní.“ Z člověka opičkou.
„Motivační proslovy, citáty mají smysl, ne když jsou repostované, olajkované a komentované, ale když jsou žité.“
Stali se „doručovateli obsahu“. Jejich život je v podstatě založen na hloubce a rozashu přijetí virtuální komunitou. Sharing, repost, retweet, like, follow a subscribe vytváří generaci ego maniaků a narcisů.
Jenže zásluhy jsou zhoubným motivem jednání a vedou k degradaci. (viz otec Scholasticus – Hrátky s čertem).
„Lidstvo dává veškerou svoji moudrost do knih, a proto zůstává úplně blbé.“ Vladimír Jiránek
Největším fanouškem obvykle nebývá ten s nejvíce pomalovaným obličejem. Nejhalasnější řečník nebývá obvykle tím, který by stál za poslech. A nejvíce obvykle mluví ti, kteří toho mají nejméně, co říct.
Twitterovou a Facebookovou stává se i politika
„Lidé, kteří usilují o to, zapsat se do historie, jsou lidmi, kterým se to většinou nepodaří právě proto, že mají toto úsilí. Do historie se zapisují lidé, kteří se o to nesnaží a kteří poctivě pracují a dělají věci, které prospívají jejich zemi.“ Miloš Zeman
„Slušní lidé pracují a nedělají piár sami sobě. Všechny ty facebooky, vtipné výroky a fotky sebe milovaných už svědčí o potřebě se zviditelnit dříve, než je ocení národ. A národ ze začátku se na tuto udičku chytá, ale časem je stejně prokoukne.“ Stanislav Fišár, reprezentant
Moudrý Vaše moudro nepotřebuje a hlupák zůstane hlupákem
Nicméně „Bláznovi sa zdá jeho cesta správnou, múdry však radu poslúchá“.
„Zvedněte pochodeň nad hlavu, ale nesvolávejte lidi, aby se přišli podívat. Ti, kteří potřebují Vaše světlo, přijdou sami.“
Pak je zde další motiv: „Nemůžu“ jen tak „být němý, hluchý a slepý vůči světovým problémům“, říkají, „musíte“ o nich mluvit, se k nim vyjadřovat.
Nastavení ven je světově rozšířené, žité a do jisté míry pochopitelné. Nicméně i tento pohled je klamný a nicnepřinášející, v podstatě problém prohlubující. Neboť:
„Když skončí v člověku válka, venkovní mír je zaručen.“ Kdo je schopen sebe rozšifrovat natolik, aby si pojmenoval svoje stíny, odchází nespokojenost a pocit hněvu ven. Odezva zvenčí je nulová a „výuka“ utrpením končí.
Kdybyste se pro druhé rozpůlili, vyčtou Vám, že jste se nerozčtvrtili. Ruské přísloví
Všichni se chtějí spojovat s druhými, ale často nejsou spojeni sami se sebou.
Problémy existují, ale už se jedince nedotýkají
To jediné, co dokážete ovlivnit, jste výlučně vy sami.
Narodili jste se pro sebe, ne pro svět, vy jste svět. Svět, který považujete za svět, žít nemůžete, ovlivnit do významné míry přímo nedokážete. Ale stále se o to pokoušíme.
Rodina, partneři, přátelé, kolektiv, společenství, stát sestává se z jednotlivců, kteří tím, že pracují „pro sebe“ / „na sobě“ (dobré je to, co přináší užitek), zvyšují své chápání, svou energetiku, zabývají se samostudiem, pracují právě pro druhé. Je to tedy přímý rozdíl od pasivní individualistické esoteriky „já jen já“.
Přes sebe vede cesta ke světu. Poznáním sebe poznáte svět. Ne naopak. Nakonec vždycky skončíte u sebe. Otálet je plýtvavá zbytečnost. Oddalování nutného je poslední baštou nevyhnutelnosti. Pouze Vy sami víte, co je pro Vás dobré.
Mentoři, různí koučové, better life improvement motivátoři a vaši známí „quoteři“ z facebooku jistě nezapomněli na oblíbené „moudro“ studentů: „Kdo to umí, ten to dělá, kdo to neumí, tak o tom mluví (učí).“
Nejste tím, co říkáte, ale tím, co děláte
„V nitru svém ať každý hledá, čeho svět mu nikdy nedá.“
„A ty hledáš v dálkách dalekých a marně hledáš v mořích hlubokých, kde ptáci krouží.. zatím leží ti vše na dosah a stačí kdybys jenom ruku vztáh..“ Helena Vondráčková – Ostrovy pokladů
Radost ze života přináší objevování nového; a vyhnutí se nepříjemnostem vyžaduje vůli k dobru včetně co nejpřísnějšího posouzení sebe, což je nejtěžší.
Každý má takový život, jaký si zaslouží, je to obtížné přijmout, ale naše osobní morálka a etika je velice často nižší než naše představa o ní.
Zvýšíte-li svou morálku, zvýšíte si inteligenci
Čím dříve začneme v činech měnit sebe, tím lépe pro svět.
„Dřív jsem byl chytrý, chtěl jsem měnit svět, dnes jsem moudrý, měním sám sebe.“ Srí Chinmoy
Přestaňme rozhlašovat, referovat, deklarovat, ponoukat a poučovat. Začněme plně podle sebe žít, pro sebe být.
Dost kategorické a v zásadě sebe popírající doporučení. („Neříkejte nikomu nic“, ale vlastně já říkám Vám..)
Zdánlivě. Protože nakonec člověk přesto, že mluví k druhým, podává zprávu o sobě, mluví vlastně k sobě. Ačkoliv „radí“ druhým, radí vlastně sobě.
A druzí nakonec nebudou hledět na to, co říkáte, ale jestli sami (walk the talk), co kážete, děláte.
Energii ušetřenou z hlasité proklamace přesměrujme do vlastní seberealizace.
Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
„Moudrým není ten, kdo moudrost zná, ale ten, kdo moudrost žije.“
Příklady táhnou.
-koz-
Přidej komentář jako první k "Virtuál aneb „Mý Druhý Já“"