Jaroslav Dušek: „Trollím alternativu a baví mě to!“

Jaroslave, na dnešní rozhovor jste dorazil bez bot, bez kalhot a bez ponožek, jste znám jako výrazná postava alter scény a netradiční herec a v neposlední řadě také duchovní guru a eko stavitel..

„Já bych Vás přerušil. Kdo mě zná jako gurua, vy snad?“

Jste zastánce alternativního přístupu k životu, bydlení a stravování, půstů..“

„Tak ještě jednou, kdo mě zná jako zastánce půstů a alternativního stravování?“

V médiích jste prohlásil..

„Já jsem nic v médiích neprohlašoval..“

Vyšlo o Vás několik článků a rozhovorů, ve kterých…

„Takže o mě vyšly články, tak jaképak prohlásil?“

Dobře, tak tedy o Vás, Jaroslave, vyšlo několik článků, ve kterých zaznělo, že vy osobně jste velikým nadšencem..

„Prosím Vás, jak mohlo ve článcích něco zaznít? Články nějak znějí? Zní hudba, zní zvuk, zní melodie, zní stromy, ševelí listí, ale jak můžou zaznívat články?“

Tak tedy jsme se o Vás mohli z řady článků, rozhovorů, ale i Vašich vystoupení a veřejných rozhovorů dozvědět že..

„Konečně se někam dostáváme..“

Ano, mohli jsme se dozvědět, že jste ekologický stavitel, obdivovatel toltécké kultury, pravidelný praktikant hladovění, kritik celospolečenských stereotypů a příznivec netradičních přístupů ke vzdělávání, výchově a společenskému uspořádání, obdržel jste cenu Bludný balvan, chodíte na boso..

„Obdržel jsem cenu Bludný balvan, která, jak víte, je poctou všem šamanům a tvůrcům, kteří smýšlejí jinak a doporučují svá zjištění dále lidem, já jsem tedy za ni vděčný a rozhodně ji nepovažuji za něco, za co bych se měl stydět.“

Těší Vás jako člověka mimo střední proud vzrůstající zájem lidí o Vaše vyprodaná představení, semináře, setkání a vůbec vaši práci?

„Samozřejmě, že mě to těší.“

A když se podíváte na komentáře lidí, kteří pod Vašimi videi Vás občas označují za arogantního povýšeného pseudomudrce, který podlehl vlastnímu egu a uvěřil své výjimečnosti a představě duchovního gurua, který ostatní poučuje a s nimi zametá, nemáte pocit, že mohou mít trochu pravdu?

„Mohou mít pravdu, každý má svou pravdu.“

Myslíte si, že je opravdu vhodné chodit po špinavém městě boso?

„Je velice zdravé chodit boso, dochází k prokrvení chodidel, člověk jinak drží páteř, namáhá jiné svaly.“

Ano, ale přeci jen, není takováto technika vhodnější spíše do přírody? Kromě toho, že ve městě působí opravdu podivně a špinavé nohy až odpudivě?

„To je právě na tom to kouzelné. Komu to přijde podivné, ten si to odsoudí, toho to nezajímá nebo si zaklepe na čelo.“

Ale nemyslíte, že tím této disciplíně děláte tak trochu ‚medvědí službu‘?

„Já si myslím, že všechno má své opodstatnění, i takováto medvědí služba. Například v jedné bajce, kterou toltékové vyprávějí malým dětem je takové poučení, že všeho moc škodí..“

No vidíte..

„Vidíte, vše, co je v jádru dobré, přínosné a užitečné může být nadměrným nebo nevhodným použitím dovedeno ad absurdum a zneváženo.“

Vy vědomě neutralizujete alternativní přístupy?

„Karolíno, já vám něco povím. Když vytáhnete na světlo ekologické bydlení, očišťující techniky, alternativní školství, výchovu, půsty, chození na boso, psychohygienu a dovedete to dostatečně do krajnosti, tak ve výsledku..

Vy, Jaroslave, záměrně trolíte českou společnost?

„Vy mi záměrně něco podsouváte?“

Děláte to nebo ne?

„Všechno zlé je k něčemu dobré, to říkala už moje babička, dej jí pánbůh věčnou slávu.“

Rozumím tomu správně, že cíleně alternativní přístupy jejich krajním veřejným zastáváním zesměšňujete?

„Já mohu vyznávat a praktikovat vše, co považuji za dobré, stejně jako Vy, Karolíno.“

A uznáváte jakousi společenskou odpovědnost, protože řada lidí Vás opravdu bere jako duchovního gurua nebo minimálně člověka, ke kterému pro jeho netradiční a nekonformní názory vzhlíží? Cítíte se vůči nim odpovědný?

„Každý je odpovědný pouze za svůj život.“

Jaroslave, ale vaše názory jsou vysoce medializovány. Nemáte pocit, že z toho, co jste právě řekl může být vyvozeno, že záměrně děláte alternativě a všemu, co do ní spadá zkrátka ne příliš dobré jméno?

„Já přece nic nemedializuji a nikoho nenutím poslouchat, co říkám. Ani Vás, Karolíno, jsme dospělí lidé a dobrovolně tu spolu sedíme.“

Před chvílí jste ale řekl, že..

„Řekl jsem, že každý je svého štěstí strůjce, já bych si přál, aby byly všechny bytosti šťastny.“

To, co jste ale řekl je technika, kdy nadměrným ozvučením a medializováním libovolné problematiky ji takto diskreditujeme a neutralizujeme, vy jste ji nepřímo potvrdil. Nemáte pocit, že..

„Znovu, protože s Vámi je to jak o červené punčošce. Já přece nic nemedializuji a ani – myslel jsem, že jsme si to vyjasnili už na začátku – neozvučuji.“ (smích)

Jaroslave, z jiné stránky..

„Tak víte co Karolíno, z jiné stránky, já si Vás teď přeberu a povedu rozhovor s Vámi.“

To bych byla nerada.

„Vidíte nerada, ne ráda. To je jasný jazyk. Z toho vyplývá, to znamená, že se nemáte ráda.“

To je přece absurdní.

„Omyl. Nevědomě používáte slova, která používají ostatní lidé kolem Vás. Například nemoc. Ne Moc. Nemáte moc, nemáte mnoho a také nemáte moc – životní sílu. Sílu, abyste nad sebou měla moc. Jste tedy nemocná. Pane vrchní, přineste Karolíně zázovorový čaj..“

Jaroslave, vy jste tedy opravdu něco..

„A prosím Vás med!“ Karolíno, včely to jsou úžasná stvoření, to jsem v dětství na Berounsku..“

Tak dovolte, abych Vás teď opravila já. Víte, jaký je původní význam slova úžasný? Příšerný, hrozný, hrozivý. V ruštině je to stále ekvivalent pro něco přímo hnusného.

„Zajímavé. Jazyková diverze přímo, Karolíno, co říkate?..“ (smích)

Já jen, že mě opravujete a sám se dopouštíte obdobných prohřešků.

„Všichni se učíme.“

Baví Vás takhle neustále opravovat a poučovat druhé?

„Víte, když Toltékové dospívají, musí absolovat rituál, kdy jsou sami ponecháni sobě samým bez ničeho, mimochodem doporučuji Vám absolovat Vision quest, který tady mí známí každoročně úspěšně pořádají, musejí se sami stát dospělými, nikdo je na to nepřipraví, musí sami čelit svým strachům, svým vnitřním démonům a teprve pak se mohou vrátit do společnosti jako její právoplatní a už dospělí členové.“

To je narážka na můj věk?

„Každý musí dospět. Už Vám nesou čaj, nějak jsme to zamluvili s tím medem, vidíte, tady Vám ho zapomněli přinést, asi si řekli, že jste sladká a pilná i bez něho.“ (smích)

Proč držíte půsty, Jaroslave?

„Energetická a fyzická očista organismu. Způsob jak se důkladně detoxikovat od vnitřního balastu biologického a psychologického charakteru.“

Lékaři dlouhodobé půsty ale nedoporučují.

„Lékaři až na výjimky nedoporučují nic, co nestojí peníze.“

Jsou známy případy, kdy se lidé dlouhodobými půsty spíš usoužili.

„A jsou známy případy, kdy domácí porod nedopadl dobře. A vidíte, jsme u toho vašeho medializování. Množství takzvaných tradičních porodů v nemocnicích nedopadne dobře, ale jak na potvoru se o tom taktně mlčí a vyzdvihnou se ty přirozené porody doma, a to ještě jenom ty, které z nějakých důvodů nedopadly dobře.“

Víte o tom, že vás poslouchá i moje babička?

„To mě velice těší, pozdravujte svou babičku.“ (smích)

Říká, že kdyby věděla to, co vy říkáte teď, když ona byla mladá, tak by prý byla kompletně jiná.

„To nemohu posoudit.“ (smích) „Kdybych já byl Vaší babičkou, určitě bych byl jiný.“ (smích)

Jste často tím prvním zdrojem, který „většinoví“ lidé objeví a jsou fascinovaní prostotou a výmluvností vašich vystoupení a názorů.

„A to je ono. Já nic neučím, já si s lidmi povídám. Já nehraju, nedokážu si představit, že bych si něco nazkoušel a pak to opakoval. Já reaguju na atmosféru v sále, na energii publika. Mluvím tak, jak cítím, že by chtěli, mluvím o tom, co cítím, že ty duše zajímá.“

A právě proto, že jste tím prvotním zdrojem..

„To mi moc lichotíte, Karolino.. (smích) Prvotním zdrojem.. (smích)“

Ano, jste tím prvním, s čím se ezoterikou netknutý člověk setká a tak ho přitahujete a on s vašimi názory sympatizuje. Proč necítíte odpovědnost a proč tak lehkovážně nakládáte s jejich vzhlížením až adorováním k Vám? Mám pocit, že si to užíváte.

„Myslíte, že včelu zajímá, že člověk má rád její med?“

To nevím.

„Včele je úplně jedno, že člověk má rád její med. Ani ji nemrzí, že ji ho vezme. Ona je prostě pracovitá, ví, co má dělat, co je její úloha a tu stoprocentně plní.“

Mě by mrzelo, kdyby mi člověk ukradnul zásobu medu, kterou jsem tak pracně vytvářela.

„Vidíte a včele je to jedno. Včela tyto emoce nemá.“

Jak to víte, vždyť říkáte, že každá živá bytost cítí. Včela podle Vás takovou bytostí není?

„Ještě jinak, nemyslíte, že kdyby včela cítila vztek za to, že ji člověk sebral med, že by ho po čase přestala produkovat? Že by adekvátně zareagovala? Ona ten med „snáší“ dál.“

To ale může znamenat, že je prostě tak naprogramovaná, ne že nevnímá ztrátu medu.

„Přesně tak. To znamená, že je takto naprogramovaná. A s tím životem nebojuje. Ona dělá to, k čemu byla předurčena. Stejně tak, jako člověk by měl dělat to, k čemu byl předurčen.“

A k čemu byl podle Vás člověk předurčen?

„Já jen vím a přicházím na to, k čemu jsem byl předurčen já jako Jaroslav Dušek. K čemu byl předurčen člověk, to nevím. Na to si každý musí přijít sám. Univerzální smysl člověka kromě toho, že by měl být Člověkem, podle mého názoru neexistuje.“

Co to znamená být Člověkem?

„Být Člověkem znamená být Člověkem.“ Být Člověkem znamená být odpovědný za své činy, za své myšlenky, za své emoce a vztah k druhým a Vesmíru.“

A Vy, Jaroslave, jste odpovědný za vztah, který vůči Vám mají ostatní lidé?

„Za ty jsou odpovědni oni, ne já.“

Baví Vás takový přístup?

„Baví mě, že lidem ukazuji možnou cestu. Baví mě, že uděláme-li v životě cokoliv, vždycky je v tom možné najít moudrost a poučení. Stejně tak jako lhostejnost, neodpovědnost a povýšení“.

(redakčně kráceno)

 

Když jsem se s Jaroslavem Duškem loučila, řekl mi, že náš rozhovor byl prý informačně naprosto absurdní a že jsem si na něj šla potvrdit jen to, co jsem si dopředu myslela, dokládal to latinským „Quae volumus, credimus libenter“ (Co si přejeme, tomu ochotně věříme).

Prý je to však úplně v pořádku, protože vesmírnou hru prý hrajeme pouze sami se sebou, třebaže v ní vyhledáváme sebe v druhém člověku. Opravdu mi přišlo, že Jaroslav Dušek je neobyčejná osobnost a ještě chvíli bude trvat, než si jej pro sebe definitivně někam zařadím. Když odešel, vzpomněla jsem si na prastaré babiččino „Po ovoci poznáte je.“ To už jsem mu však zapomněla říct…

 

-kar-