Tak jak? Kdo z koho?

Šiřitelé konspirací, fake news, dezinformační weby, satirické magazíny, nesystémová média, šiřitelé ruské/americké propagandy, falešné zprávy, neexistující rozhovory, alarmující zprávy, zavádějící titulky a „inspirativní moudrosti“ s kilometrovými nadpisy

vs.

Ochránci hodnot, tabulky „dezinformačních a mystifikačních propagandistických zdrojů“, think tanky, osvěty za mediální gramotnost, odhalovači demagogií a nelogických prohlášení, studie o „bulvarizaci klíčových témat“ a jejich „nekritickém“ přijímání masou, seznamy „závadných webů“ a prohlášení neziskových organizací

„Pravda je jako lev. Nemusíš ji bránit. Vypusť ji a ona se ubrání sama.“

Informační konzument vyrostlý v prostředí tmářství černých kronik, bulvárním a ‚jednoznačném‘ referování o událostech je hladový po alternativním (jiném, druhém) úhlu pohledu, interpretaci a zdrojích. Tyto zdroje jsou často méně věrohodné, zavání radikálností, nekritičností či adorováním opačného, nicméně jsou přesto pro informačního spotřebitele vítaným čerstvým prvkem a jejich existence má svůj důležitý význam.

„Neměl-li by se hlupák dostat k moudrosti jinak než bulvárně podanou moudrostí, tak buďme rádi za takovou bulvárnost.“ Doc. Jiří Kozler CSc. parafrázuje známé zenové přísloví

Tak kdo to dělá špatně?

Problém není až tolik s konzumentem (toho konečně svou tvorbou vychovává žurnalista sám), ale právě s informačním tvůrcem. Ten má mít na paměti, že přináší-li pohled, který není takříkajíc „zadobře a fér“ s tím aktuálně platným nebo přináší-li informace, které dokonce otřásají zavedeným (což je velice častý případ nemainstreamových zdrojů) pořádkem, měl by být doslova „nabušen“ podrobnými informacemi a být schopen argumenty odvrátit jakoukoliv kritiku.

Měl by vědět mnohem, mnohem víc než jeho mainstreamový trend upevňující „tradiční“ kolega.

Měl by být žurnalistou v pravém slova smyslu. S uceleným komplexním pohledem (zahrnujícím všechny dostupné pohledy) a filosoficky (filosofie jako jediná disciplína kontinuálně a dobrovolně podkopává to, na čem stojí, zpochybňuje sebe samu, aby se stala „moudrou“) pídit se po pravdě. Po faktech. Pravda se sestává z faktů, z mnoha střípků.

Od mladické neznalosti k všeobecnému (mainstreamovému) poznání (nevyžaduje žádné zvláštní úsilí), od všeobecného poznání k poznání individualizovanému (vyžaduje vlastní úsilí), dále pak od individualizovaného poznání k poznání optimalizovanému (vyžaduje přemýšlení a zkušenosti) a na konec od optimalizovaného subjektivního poznání k dostatečnému poznání objektivní reality – objektivních zákonitostí (vyžaduje hluboké přemýšlení a bohaté životní zkušenosti).

Pokračoval-li by v bulvarizujícím předkládání kaleidoskopického paradigmatu nezohledňujícím různé varianty a interpretace, byl by označen za demagoga, mystifikátora a informačně negramotného. Tedy přesně tím, od čeho alternativu hledající konzument utíká.

Tedy nejsou-li „alternativní informační zdroje“ informačně a koncepčně zdatné, nejsou-li schopny svým vlastním přístupem k podávání, získávání, ověřování a interpretaci informace odvrátit jakoukoliv kritiku, nemohou se divit, že bývají logickým cílem „Mediálních gramotů“. Dehonestovaly a znevěrohodnily se totiž samy.

„Kdo nezná pravdu, je jen hlupák. Kdo ji však zná a navzdory svědomí ji zatajuje či dokonce nazývá lží, ten je zločinec.“

Problém není jen v lidech, kteří nevědí, ale především v lidech, kteří se domnívají, že „vědí víc“ než ostatní. V Indoktrinovaných nedostatečně informovaných užitečných idiotech.

Ale nelze se divit

Tvůrci alternativních zpravodajských webů (včetně imitačně provokačních projektů) nebývají často zkušení či vystudovaní žurnalisté – což je často pro čtenáře atraktivnější než kdyby byli – ale většinou „self taught“ bloggeři a lidé zběhlí v Google ranks a proklikové atraktivnosti. Tato výhoda jim přináší vzrůstající návštěvnost (únava ze selhávajícího mainstreamu je čím dál pozorovatelnější), zájem širšího publika a vzrůstající příjem z reklamy. Ale jsou trnem v oku v „serioznosti vyrostlým“ komentátorům plných rychlých soudů typu „Nepodléhejme sociálním informačním bublinám“.

„Mravný člověk a novinář nešíří špatné zprávy, zlé klepy a podobné informace, pokud si je sám několikrát důkladně neprověří a není si jist tím, že to, co se dozvěděl, je pravda.“ plaketa v regionální novinové redakci

Čím vlastně vadí?

„Pokud autoři pochopili, že bulvárně znějícím alternativu nabízejícím článkem získají publikum a příjem mnohem snáz než zevrubnou analýzou libovolné problematiky, proč by to dělali? Pochopili, jak to (zatím) chodí.“ Doc. PaedDr. Jiří Kozler, Csc.

„Alter weby narušují informační, a tedy i finanční monopol. Jsou až na drobné výjimky zcela bez podchycení zavedenými mocenskými a finančními strukturami. Nikdo pořádně neví, co vše od nich může čekat. Lze očekávat, že útoky a jejich plošné znevažování bude pokračovat. Ve výsledku je to ale stejně posílí přesně podle Ghándího hesla „First they ignore you, then laugh at you and hate you, then they fight you, then you Win.“ upozorňuje Kozler

„Kritici jsou vedle, když alter konspi webům vyčítají neserioznost a „neprofesionalitu“, tahleta „serioznost a profesionalita“ v podání etablovaných médií je právě tím, před čím čtenáři odcházejí k alter médiím, které jim dají neprofesionální a neseriozní, ale konečně ALTER pohled, byť za cenu jednostrannosti. Ale v tomhle případě spíš vítané „druhostrannosti“. A mohou se analytici a sestavčí tabulek tázat a rozohňovat, bít v prsa a halekat nad (h)různými nebezpečenstvími takovéhoto trendu. Alter web doručil neprofesionálně a „nežurnalisticky“, ale žádaný druhý pohled.

Zavedené zpravodajské „domy“ tak přicházejí nejen o důvěryhodnost (o tu se opět připravují samy, ale začínají chápat, že je naprosto nutné pro přežití (občas) zařadit i alternativní informace, kvůli kterým konzument odchází jinam, nicméně ty stále roztrhají a podají tak, že vyzní „nevěrohodně“), ale také o samotné návštěvníky a příjem z ppc a display reklamy, která pomalu přechází na alter weby.

„Nejrafinovanější ze všech lží je ta, která obsahuje devadesát devět procent pravdy.“

To, o co se hraje, je brandová reklama

Každému, kdo se v mediálním prostředí pohybuje trochu déle než týden je jasné, že googlová reklama Vyčistěte si zuby a Zhubněte (nejčastější témata adwords titulů alter webů) nemůže přinést tolik, co video pre-roll, post-roll, branding či displayová image inzerce v podobě bannerů a podbarvení na stěžejních webech zpravodajských žraloků.

A to je oč tu běží. Na tyto peníze alter weby zatím neumějí dosáhnout. Značky zatím nemají zájem spojovat svou image s narůstajícím, ale nekonformním a „problematickým“ obsahem.

Označkovaná stránka dominantního informačního hráče silným zavedeným brandem je něčím, o čem se může světonázorem cloumajícím mikrowebům zatím jenom zdát.

A tak musejí bojovat bulvaritou zaručující masu a kontinuální tok skrz pay per view a pay per click modely generující drobný, ale stabilní příjem.

Ale cesta tu je

Pokud nejsou pokrytci (byli-li by, bylo by jim to zhusta briskně předhozeno) nemohou se korporace s aktuálně uchopenými alter weby ze samé podstaty – byť by pro zajímavou cílovou pestrost třeba i chtěly – jakkoliv vůbec spojovat. Informace alter informačních zdrojů jsou často ostře kritické k zavedenému establishmentu, kterého jsou korporace samotné nedílnou součástí, formují jej a profitují z něho. Bláhovým by se proto jevilo očekávání, že si dobrovolně a vědomě budou neuváženě umístěnou inzercí sami pod sebou podřezávat větev.

Nicméně mohou se transformovat. Významný inzerent i médium samotné. A to pro „dobro“ a profit všech, konzumenta nevyjímaje. Stejně jako se pod tlakem ekologických aktivistů začalo nakonec cenit ekologické chování (vystřídavší bezuzdné drancování) korporací, obnovitelné zdroje, udržitelnost, šetrnost a recyklace; nakonec na tom stejně vydělaly samotné korporace neb právě tímto mohly zdůvodnit a navýšit konečnou cenu svých produktů, postavit na tom své PR a dokonce být vnímány jako „social responsible and ecology aware“ brand.

A cesta k všestranně výhodnému obohacení nemusí být nikterak záludná. Médium zkvalitní žurnalistiku a ubere z bulvárnosti, konzument se „mediálně vzdělá a zvýší informační nároky“, a korporace vstřebá kritiku a zaposlouchá se do požadavku zákazníka a doručí jej. Win. Win. Win. Jednoduché. Ale bolestivé. Opouštět zavedené se nikomu příliš nechce a učit se novému o to míň.

Rovný rovného si hledá

Vyrostla-li by mezi současnou skrumáží polopravd, dezinformací či vyloženě mýty šířících (nicméně oblíbených) webů nová originální platforma (očištění těch současných se nejeví jako příliš pravděpodobné) se silným důrazem na kvalitu informací a s obtížně kritizovatelnou filosofií a tématikou, byla by právě pro toto vyhledávána originálními brandy, které by vyloženě toužily spojit svou značku s takovým projektem a taková spolupráce by byla jistě oboustranně ceněna a zajímavá.

 

Obtížně realizovatelné leč nezbytné dovednosti, které si musí alter weby osvojit:

+ Ubrat na radikálnosti a extremizmu

+ Orientace na žádanou budoucnost

+ Vyhnutí se nechtěným potencialitám

+ Spojování namísto rozdělování

+ Dlouhodobá řešení namísto krátkodobých

+ Evoluce namísto revoluce

+ Namísto extrémních hledat dlouhodobě aplikovatelná řešení

+ Tvořit namísto boření

+ Debulvarizovat a prohloubit informační zodpovědnost

+ Kritizovat konstruktivně

+ Upustit z konfrontačního tónu

+ Nabízet alternativu

+ Vzdělávat

Mix pravd, polopravd a satiry – jde nutně o dezinformaci a propagandu? Extrémní a radikální odsouzení usvědčujících označovatele samotného právě z téhož – totiž extrémního a radikálního přístupu a nepochopení.

 

To naprosto nepřípustné

Je patrné a všeobecně viditelné, že alter weby jsou žurnalistickými elévy, nováčky, nicméně velice rychle si osvojily způsoby přilákání a udržení nových a stálých návštěvníků, za to jsou jistě hodny pochvaly. Ano víme, že jsou zavádějící, ano, víme, že často mlží a jsou radikální, ale může jim být vytýkáno, že doručí to, co si návštěvník žádá, respektive na to kliká a sdílí?

Když to nešlo po dobrém (mainstream zařazováním jednostranné interpretace událostí a takřka patologickým ozvučováním banálních nesourodostí se sám diskvalifikuje a svou šanci propásá), tak to muselo jít „po zlém“ (vznikem a nárůstem oblíbenosti neprofesionálně a nepříliš zodpovědně přistupujících alter webů přinášejících „pohled z druhé strany“, často ve stylu „Jedna paní povídala“ a se všemi důsledky z toho plynoucími).

Pokud dochází (pod vějičkou informační bezpečnosti) k označování libovolných informačních zdrojů za východní či západní propagandu a pokud se proti nim jakkoliv zasahuje – tak je to velmi na pováženou. Jestliže stávající struktury budou (rukami úřadů a organizací) proti těm nově vznikajícím a vzmáhajícím se zdrojům jakkoliv bojovat a je umlčovat, diskreditovat, imitačně je provokovat, pejorativně označovat a z vlastních neetických způsobů a zájmů pro uchování vlastního informačního monopolu je obviňovat, pouze je tak zatraktivní a v očích recipienta ospravedlní jejich existenci. Pluralita názoru – musí být zachována a musí o ní být usilováno, má být podporována, zohledňována, má být diskutováno, hledáno optimum a veden dialog.

Vhodné je to, co přináší užitek

Když Galileo obhajoval před tribunálem svou heliocentrickou hypotézu (opřenou mimo jiné o pozorování těles svým revolučním 20x dalekohledem) byl mu svatou inkvizicí vmeten velmi pádný argument „usvědčující“ ho ze lži: „To co dalekohledem vidí, jsou jen pouhé přeludy.“

„Pokud se bude hlasovat o tom, co se tady říkat smí a nesmí, tak to je, dámy a pánové, naprosto nepřípustné.“ MUDr. David Rath

-zez-