Všechno má svůj čas

Takzvané Probouzení ostatních rovná se násilnému vylupování nezralé larvy v domnění, že motýl se tak „narodí“ rychleji“.

Dokud čas nenastal, takové počínání často nejen neprospěje, ale pokusy o „uspíšení“ vhodného okamžiku (zeptejte se šachistů) bývají často deformační. „Nelámej to přes koleno“, „Nechej uležet, vyhnít“.

Nejtěžší někdy bývá nedělat nic

Čekání na správný okamžik, vycítění příhodného načasování, je něco jiného než lhostejná odevzdanost. Biologické informačně energetické hodiny a schopnost jejich vnímání a následování bude vždy ceněna a odměněna.

Protivení se časově příhodném okamžiku a jeho „předbíhání“ nebo naopak oddalování je vždy nezdravé a ve výsledku defektní a neproduktivní.

Dokud neuzrál čas

Bláhoví, nezkušení nebo vědomě zmetkovost způsobující jsou všichni ti, kteří se přirozeným tokem času neřídí nebo jsou k němu nedostatečně vnímaví. „Milionáře astrologie nezajímá, miliardáře ano.“

Příhodné, zdravé a mimořádně prospěšné je vnímání objektivní celistvosti a souhrnné kauzality, přirozené Estetičnosti a příhodného času. Pokud navíc subjektivní pocit začleněn je v objektivní danost, člověk má najednou pocit, že „všechno jde najednou samo“.

 

Nesnesitelná lehkost bytí

Nabytí jistoty „ve správný čas na správném místě“ konajícím správné věci pro „správné lidi“ stane se životním přístupem. Plody takovéto činnosti pak bez ohledu na to, kdy uzrají, bývají vždy ty nejchutnější.

Užitečnost a prospěsnost je nejen deklarovaným záměrem, ale doručeným výsledkem, motivací, důvodem. Pocit, dojem a zdání, vystřídány jsou samozřejmostí, jistotou a „znáním“. Jak děláme, tak „má i být“.

Co si přejeme, tomu ochotně věříme. Quae volumus, credimus libenter.

Buď jak buď, vždy je třeba se radovat.

Všechno je tak, jak má být.